Dotáčka

Jak jste již z předchozích příběhů poznali, studio ANP samo akce, svatby, promoce, narozeniny, eventy, neorganizuje, ale natáčí a zpracovává filmy z těchto akcí. Členové studia jsou k filmování těchto akcí objednáni. Odehrává se to někdy v prostředí, které je exotické, nebo velmi nezvyklé. Nejhorší jsou případy nutných dotáček. Když se vše nepodaří zachytit, nebo je potřeba nějaké detaily, pozadí, přisvítit, nasadit chomout, posypat správně rýži, přenést nevěstu a podobně, musí se dotáčet.

Ráno jsme přijeli do Čivic k hotelu Zámeček ještě dost času před začátkem svatebního aktu. Rozbalili jsme techniku a rozestavili stativy na zkoušku natáčení. Připravili jsme pár záběrů z dronu, který si tentokrát půjčil Říha v jeho klubu Hallofilm Praha. Vybavením jsme byly připraveni na všechno, až po bouřku nebo vichřici. Měli jsme tak příležitost strávit natáčení svatby v příjemné atmosféře romantického zámečku v novogotickém stylu. Kolem se rozléhal krásný anglický park a lesní obora s daňky.

Helenka s Věrkou natočily detaily okolí včetně samotné stavby Zámečku, vyzdobeného altánku a stanem.  Krátce na to se již začali sjíždět auta s prvními hosty a organizátory svatby. Mezi nimi se již pohybovali Míla s Říhou a nabírali záběry z příprav novomanželů a hostů na obřad.

Počasí přálo, bylo příjemné teplo s mírným vánkem a les vydával svou typickou okouzlující vůni pryskyřice. Vše pokračovalo podle dohodnutého scénáře. Příchod hostů, seřazení do špalíru vedoucího ke stolu za nímž již stáli připraveni oddávající s asistentkou.

To byla snad nejhezčí a nejromantičtější svatba, kterou jsme natáčeli. Působilo to vznešeně, posvátně, dramaticky. Na bráně měly původně být rozložité parohy, které ženich nechal odstranit, že je na to ještě brzo.

Společné záběry a fotografie bylo velni náročné nasnímat, protože nebylo možné uklidnit a seřadit děti a psy, kočky a dvě ovečky. Novomanželé tak dlouho svatbu odkládali až se jim narodily dvoje dvojčata. Teprve po čtyřech dětech získali jistotu, že se k sobě opravdu hodí a budou spolu šťastni.

Po slíbení výprasku a vyhrožování, že se na ně Pánbůh dívá a je rozzlobený, se některé děti rozbrečely, co říkám rozbrečely, rozeřvaly a přidaly se k nim děti ostatních příbuzných. V křiku a ječení vynikal zejména čtyřletý bratr nevěsty, který si stále sedal a odmítal nést kytičku pro sestřičku.

Já jsem už kameru raději vůbec nevypínal, protože situace se stále rychle a spontánně měnila. Říha se mi pletl do záběrů s teleskopickou tyčí mikrofonu a na domluvené posunky nereagoval. Většinou se věnoval nejmenším křiklounům.

V nastalém zmatku jsem již ztrácel přehled, které scénky a momenty natáčet, kdy vypínat a šetřit baterii. Přitom jsem se pokoušel trochu rovnat svatebčany, utišit a zklidnit rozdováděné děti, které se mírně zklidnili až při zahájení proslovu oddávajícího.

Za zvuků Mendelssohnova svatebního pochodu z reproduktorů z pozadí lesa, přicházela v doprovodu otce nevěsta v bílém jak víla z pohádky. Všechny kamery jely. Říha tentokrát snaživě děti zklidňoval a s teleskopickou tyčí je spíše mírnil.

Hudba ztichla, nevěsta se postavila vedle ženicha a oddávající začal svůj proslov, na kterém jsem si dal záležet já sám. Tam se stala fatální chyba, o které jsem nevěděl. Říha zapomněl, že má stát za mnou a nabírat zvuk proslovu. To by nebylo to nejhorší, ale po skončení celé akce jsem zjistil, že jsem celou dobu natáčení proslovu oddávajícího měl kameru vypnutou.

Tak se stalo, že jsem sice zvládnul z ruky natáčet celý projev starosty se švenkováním na polodetail a podhledy, až jsem měl křeč v ruce, ale po stažení filmu do počítače jsem zjistil, že tento důležitý záběr chybí. Kamera byla celou dobu vypnutá.

Jako naschvál, synovec Míla s druhou kamerou natáčel záběry mezi svatebními hosty v opačném směru a zvukový záznam z kamery byl přerušován mezi jednotlivými záběry, takže použít nešel. Na úplnou pohromu jsme přišli při hostině na zámku, při prohlížení natočených záběrů. Věrka ještě zkusila od některých podezřívavých hostů získat jejich záběry z mobilů. Bez úspěchu. Většina míhajících se scének a záběrů nebyla vůbec použitelná.

Film byl ve střižně zpracován z nádherných míst exteriérů, účastníků svatby, obsluhující ho personálu, záběrů novomanželů, jejich polibku a předání prstýnků. Podařilo se skvěle natočit i slavnostní hostinu. Co důležitého však chybělo? Projev oddávajícího úředníka. Záznam dvou kamer nebylo možné použít vůbec, protože byly v opačném směrů do hostů a další kamera měla jen krátké záběry ze střídavých úhlů a vzdálenosti s přerušovaným záznamem zvuku.

Stalo se někdy, že se vše nepodařilo in time zachytit, nebo jsme potřebovali nějaké detaily, pozadí, přisvítit, rozbít talíř a podobně, ale úplně vypadlý segment na kterém záleželo, nikdy nechyběl.

Je jasné, že rodina a novomanželé čekali, že hotový film většinou dostávali během třech dnů, nejvýše týdne. Tentokrát se to nepříjemně protáhlo. Ještě po týdnu jsme se omlouvali a uváděli různé důvody, proč máme zpoždění.

Dopátrali jsme se jména oddávajícího i jeho asistentky a Helenka byla vyslána, aby ho požádala o dodatečné natočení jeho projevu.

. Oddávající trucoval, vymlouval se na všechno možné. Požadoval i maskérku k nalíčení, aby nevypadal jako pobledlý koncipient.

Nastaly totiž velké potíže, inženýr Kopecký naši žádost, aby nám pomohl a přednesl svůj projev jen na kameru odmítal. Navrhl nám, že si můžeme natočit jeho projev na jiné svatbě, že to má napsané a stejně vždy říká skoro to samé. To však nebyla tak docela pravda.

Jednou nesouhlasil věk, dosud nenarozené děti, nejdůležitější však bylo lesní pozadí, v tom místě již dlouho žádná svatba nebyla a kdoví jestli ještě tam někdy bude.

Nechal se přemluvit až po měsíci. Zálohu jsme novomanželům vrátili a byli jsme rádi, že nechtěli penále za nesplnění termínu.

Záběry jsme museli několikrát opakovat, protože starosta se nevydržel tvářit vážně a v určitých momentech se vždy rozesmál. Co rozesmál, on dostával záchvat smíchu jako nemoc! Chtěl, abychom sehnali alespoň několik lidí jako svatebčany, jinak, že to nesvede.

„Prosím vás, co byste chtěli. Říkám, vážení přátelé, že čumím na vyschlou louku s křovím. Já tam musím někoho vidět, jinak se nehnu.“

„Vždyť to přece jen čtete, na louku se nemusíte vůbec dívat,“ přemlouvala ho i Helenka.

„Ztrácím štafáž, důstojnost, to je rozdíl, když to říkám zpaměti a dívám se svatebčanům do očí. Ta bezprostřednost mi chybí, čumím do blba na plevel a bodláky, a jako blb vypadám. Vůbec, ukažte mi ten záběr, jak to čtu.“

Podíval se na monitor a vyhrkl: „Vždyť jsem vám to říkal, vypadám jako zfetovaný Jouda!“

Příští tři dny pršelo a bylo jasné, že do takového počasí se nám to nehodí, a že bychom inženýra ani k lesu nedostali.

Nedalo se nic dělat. Pokusili jsme se pár lidí sehnat. Jeli jsme do Pardubic na nádraží a přesvědčili několik zevlujících bezdomovců a místních opilců, že za přiměřený bakšiš dostatek krabicového svatebčany zahrají. Problém byl s nevěstou. Jediná žena, oblečená jako dojička na lesní brigádě, byla natolik podroušená, že souhlasila, jen když bude moci zpívat. Zpívající nevěstu jsme zamítli. Nakonec nám nevěstu zahrála servírka z restaurace za nehorázný honorář. Za to se ale vystrojila do kostýmu, který svatební šaty poměrně dost připomínal.

K vylepšení pocitů oddávajícího jsme ještě rozsvítili několik velkých vonných lesních svíček a umístili je před něho a několik svíček s parfémovou vůní za něho. Říha obstaral zvukovou stopu lesních zvuků a ptáků, jen aby se inženýr dostal do správné nálady.

Přece jen se podařilo z několika pokusů sestříhat kvalitní přednes oddávajícího, který se nesmírně divil, jak při slavnostním projevu vypadá a že měl být asi přece jen raději knězem, jak si přála před smrtí jeho maminka.

Proslov nemusel být opakován celý. Záleželo totiž také na odpovědi nevěsty a ženicha na dotaz oddávajícího. Mezi bezdomovci bohatě zásobenými krabicemi nápoje vinného typu, nikoliv vína samotného z místní večerky, byli postupně vybíráni jedinci, kteří svým hlasem nepřipomínali ožralé námořníky. Nakonec ale museli stejně říct stanovené ano Míla s Helenkou.   

Předpokládali jsme, že inženýr Kopecký za svoje opakování svatebního proslovu bude očekávat odpovídající odměnu. Zaskočil nás ujištěním, že mu stačí, když mu dáme k dispozici auto taxislužby. Své vystoupení s uspokojením označil za dobrý trénink. Jeho přístup nás velmi potěšil. Naše výdaje dostatečně zatížil odvoz bezdomovců zpět na jejich místa před nádraží v Pardubicích.

Naše zážitky z Čivic ukázaly, že dotáčky jsou mnohdy náročnější po všech stránkách, než samotné natáčení. Během doby se ukázalo, že málokteré natáčení se obešlo bez dotáček, nebo oprav z různých důvodů.

Nakonec vše dobře dopadlo, novomanželé omezili počet kopírovaných DVD na šedesát a díky nečekaně bohaté sbírce peněz do střevíčku za tanec s nevěstou nám uhradili všechny výdaje i se slušným výdělkem.