Koule 

 

Když jsem začal na Proseku hrát bowling, pořídil jsem si pochopitelně mimo bot, rukavic a brašny hlavně kouli. Vlastně po poradě přátel hned dvě. Jednu normál na rovné hraní a jednu točivou, excentrickou. Ty koule mi připomněly, jak jsem kdysi dostal nápad dopátrat se nějakého tajemství, nebo se dostat k síle mít život ve vlastních rukou. Ano, mít kouli ve vlastních rukou. Většina lidí o takové síle ani neví, ani já jsem dlouho netušil, že taková možnost existuje. Je totiž rozdíl být hráčem, anebo být hračkou. Jestli nechcete být hračkou, ale užívat svoji sílu, musíte se chopit vesel.  

Seděli jsme tehdy Na Příkopech v Savarinu u kafe s mojí kamarádkou Janou a jako obvykle jsme dumali, co by nás mohlo napadnout a povzbudit k většímu úspěchu. Jak se dostat na lepší místo, mít více času a peněz. Myslím, že právě ona mi dala tenkrát impuls, který mě navedl na cestu kudy na to.

Naše povídání došlo až k možnosti, jak se dozvědět, jestli máme ještě nějaké šance, na obrat v nudném, nezajímavém prostředí účtárny a co nás čeká. Tehdy Jana pronesla zásadní větu: „Honzo, já půjdu ke kartářce, nebo nějaké jasnovidce s koulí. Snad se něco dozvím, nějakou naději.“

Tehdy mě to chytlo. Její nápad mi připadal v té snůšce nesmyslů, které jsme vymýšleli jako kometa nad Betlémem. Nebudu čekat, až mě někdo osvítí a naplní vybájenou nadějí a pochybnou radou, ale ujmu se toho sám, Nemůže to být nic těžkého, mimo váhy samotné koule. Umanul jsem si, že si tu kouli opatřím, a věštit budu sám sobě.

Budu velkorysý, pokud bude Jana chtít, budu věštit i pro ni. Možná bychom mohli věštit společně. Nevím, jestli se to praktikuje a jestli by to mělo nějaký účinek. O křišťálové kouli jsem věděl více než o uvaření dobré svíčkové, nebo startu na Měsíc. Vlastně tedy ani zblo.

Věštění z křišťálové koule je považováno za osamělý akt, ale není nic snadnějšího to zkusit i ve dvou. Podstatné je, aby se oba lidé dokázali soustředit a otevřít svou mysl. Představoval jsem si to dokonce jako zajímavější, protože bychom si mohli s Janou při věštění sdílet své intimní dojmy a interpretace. Také sobecky proto, abych mohl případné nezdary svádět na ni.

Svěřil jsem se jí se svým nápadem, ale koulí nebyla z počátku nijak nadšená. Dokonce mi řekla, že na ni připravuji boudu, jak se dozvědět, jestli se my dva někdy spolu vyspíme. Neřekla to sice takhle zpříma, a řekla naopak, že je to skvělý nápad. Dodala však významně, že přece existují jiné způsoby, jak vylepšit náš profesní život a dosáhnout vyšších platů. Tvářila se přitom velmi vážně.

Málem jsem polkl lžičku od kafe, když navrhla možnost dalšího vzdělávání a dosažení kvalitní certifikace. Pokračovala neúprosně zapojením do profesních sítí a setkání s lidmi z našeho oboru a zjistit informace o nových pracovních příležitostech. Řekl jsem jí, že to sice zajímavé, ale nejisté a zdlouhavé. Nedala se odradit a navrhla trpělivou aktualizaci životopisu na profilu Linkedin, který mi kdysi vnutila. Objednala si další kafe a znovu zdůvodnila, jak je tato aktualizace důležitá.

Namítl jsem, že právě křišťálová koule by nám mohla pomoci při hledání nových pracovních příležitostí, a hlavně bychom mohli posílat své životopisy do nadějných firem, i když zatím nenabízejí atraktivní volná místa.

Nenechal jsem se od svého nápadu odradit. Jana to sice myslela dobře, vždyť sama vyslovila tu větu, že se objedná ke kartářce nebo jasnovidce. Asi to myslela jen jako povzdech nad našimi dosavadními neúspěšnými pokusy. Já se toho ale chytil s opravdovou chutí a nadějí.

Jsou snad křišťálové koule vyhrazeným tajemstvím, opředenou pomůckou jen pro vědmy a jasnovidce? Začal jsem Janu lámat a její obavy zlehčovat:

„Podívej Jano, to je stejný jako u kyvadla. Koule slouží hlavně jako prostředek soustředění. Když se správně zkoncentrujeme, promluví k nám naše vlastní intuice.“

„Jde o to, jestli budeme oba myslet na stejný problém, jak tě znám, asi vím, na co budeš myslet.“

„Na co budu myslet, to je v podvědomí, za to já nemůžu.“

„Musíš se více ovládat. Náš cíl je něco víc, než na co většinou myslíš.“

„Dobrá, budu myslet jen na to co ty. Přitom věštění přece spolu můžeme mluvit, takže když na mně uvidíš, že myslím na něco jinýho, tak mě vrátíš k problému napomenutím, a je to.“

Po druhém kafi Jana jaksi roztála a s mým nápadem nakonec souhlasila. Rozhodl jsem tedy křišťálovou kouli opatřit. Abych věděl, do čeho jdu, něco jsem si také přečetl. Například, že věštění pomocí křišťálové koule se nazývá krystalomantie a je tady v Evropě známo již asi od 5. století. Nevydávám se tedy na úplně neznámou cestu.

Na trhu se prodávají křišťálové koule různých velikostí a cen. Kromě malých kuliček z broušeného pravého křišťálu jsou tyto koule většinou ze skla. Zjistil jsem, že existují osvědčené internetové prodejny s bohatou nabídkou. Měl bych jako začátečník vybrat kouli menší, tak do dvanácti centimetrů. Menší, nejsou určeny pro věštění, a větší jsou již velké sousto i pro jasnovidky v důchodu.

Výběr, množství a dostupnost různých druhů koulí mě překvapil. Rovněž tak ceny. Jejich výše spočívala od stokoruny do třiceti tisíc, což jsem hlavně přisuzoval jejich velikosti. Jestli mají i jiné účinky, než váhu jsem se blíže zatím nedozvěděl. Mohl jsem se domnívat, že velká koule bude mít příznivější výsledky věštby než malá, ale ve skutečnosti to s velikostí, jak jsem se později dozvěděl, nesouviselo. Nezajímaly mě také ani dekorační účinky, abych nebyl návštěvami podezříván z čarodějnictví, nebo fotokoule na refrakční účely fotografování vzhůru nohama. To by si Jana mohla vysvětlovat jinak.

Vzhledem ke svému platu a skromným úsporám, jsem zvolil cenu ve výši rovnající se úklidu deseti vagonů na odstavném nádraží, tj. tisíc korun. Janu jsem tímto problémem nezatěžoval, abych si zachoval rozhodovací autoritu.

Kde koupit kouli. Nejdříve jsem hledal v několika e-shopech, například v ezoterik-shopu, zboží.cz, Allegru a podobných. Potom jsem se raději rozhodl kouli koupit přímo do ruky v nějakém obchodě, nejlépe ve starožitnictví, kde jsem předpokládal kouli již vyzkoušenou. Hned v prvním jsem byl zklamán, protože mně nabídli jen kouli na nohu pro mukly a odřenou kouli na kulečník. Neodradilo mě to a po krátkém hledání v několika starožitnictvích jsem měl úspěch.

Báječná, věštecká, křišťálová koule v černém, sametem vykládaném pouzdře za devět set korun mi patřila. Podle ohmataného povrchu bylo jasné, že přinesla štěstí již mnoha lidem a podle lesku dávala naději, že vysněný úspěch přinese i nám s Janou.

Byl jsem majitelkou obchodu poučen velmi důkladně. Mám ji věnovat velkou péči, umístit ji na vybrané místo dále od okna, chránit ji před slunečními paprsky. Měla by být vždy krásně naleštěná, nejlépe látkou na leštění brýlí nebo lupy, protože koule tyto vlastnosti má také.

Zavolal jsem Janě, že křišťálovou kouli mám a zeptal jsem se jí, kdybychom naše věštění mohli vyzkoušet. Navrhl jsem jí, že vzhledem k mé rušné svobodárně by to bylo určitě lepší v její klidné garsonce na Proseku. Jana po chvilce váhání, jestli nebude ohrožena její počestnost a svoboda, přece jen souhlasila. Slíbila také, že do soboty opatří černý ubrus, svíčku a pro účinnou meditaci nějakou vnímavou relaxační hudbu.

Nic již nestálo v cestě našemu pokusu věštit nějaký úspěch. Jana to vzala opravdu vážně. Byl jsem rád, že ji nemusím nijak přesvědčovat. Po příchodu do její útulné dvougarsonky jsem se všiml na stolku u knihovny knihy Věry Kubištové Magie křišťálové koule. Chtěla se na mě připravit. To se jí povedlo. Měl jsem podobný nápad a opatřil jsem si v našem antikvariátě také knihu Kubištové. Z obrovské Velké knihy Magie od A do Z jsem zatím přečetl jen úvod a obsah. To je ovšem tak podrobné a rozsáhlé dílo, že to nikdy celé nepřečtu. Ještě k tomu ty zvláštní cizí, záhadné názvy. To si nikdy nezapamatuju. Koule prý harmonizuje prostor jako orgonity a šungity. To je na hlavu, a ne na věštbu.

Bylo něco popáté a začalo se šeřit, což vyhovovalo návodu, jak se úspěšně připravit k věštění. Jana již prostřela černý ubrus na stolek v rohu obyváku a postavila tam malý svícen s tmavě fialovou svíčkou. Na Netflixu spustila klidnou, nevtíravou meditační hudbu, prý proto, abychom se dostali alespoň do hladiny alfa. Já zatím necítil hladinu žádného písmena. Dostal jsem chuť na pivo. Vyslovit to nahlas jsem se neodvážil.

Přisvědčil jsem, že není vhodné, aby nás rušily energie druhých osob v místnosti. Naštěstí Jana neměla doma žádná domácí zvířata ani rybičky. Čekali jsme až nastane absolutní klid, tma a všechny ideální podmínky, abychom začali se zíráním do koule. Jana se mě ještě pro pořádek zeptala, jestli jsem dostatečně očištěn a jestli jsem nejedl maso. Rozsvítila svíčku a podle návodu ji položila za nás na stůl, aby se její světlo neodráželo přímo v kouli. Ke svíčce položila dvě zapálené vonné tyčinky s Cannabisem.

To byla tak nádherná chvíle, sedět vedle sebe, skoro se dotýkat, chvílemi se zadívat jeden na druhého a vnímat třepotající se stíny a světelné odrazy na stěně vedle obrazovky televizoru, která působila jako zrcadlo. Hudba nás úplně fascinovala, nesla se pokojem jako vůně cannabisu, která se do nás vsakovala. Začal jsem se potit. Blízká přítomnost Jany na mě začala působit, jasně jsem to na určitých místech pociťoval. Nemohl jsem odolat.

Zkusil jsem se nejistým zrakem vnořit do koule tak, jako když se dívám na nějaký trojrozměrný obrázek. Viděl jsem spleť odlesků plamínku svíčky a svoji pomačkanou tvář. Ono se řekne, pokud chcete dostat odpověď na své otázky, soustřeďte se na hloubku prázdnoty a sledujte, jaké obrazy se vám v kouli vynoří.

Mně se mimo světelné čmouhy nic konkrétního nezjevovalo. Intuice nepomáhala, žádná představa, žádný symbol. Podíval jsem se na Janu a její zastíněný obličej a zůstal jsem užaslý. To nebyla Jana, to byla Sfinga, to byla socha s přivřenýma očima a pootevřenými rty. Něco kouzelného. Měl jsem chuť jí políbit.    

 Pak že můžete něco interpretovat, a to pomocí známé symboliky a také především vlastní intuice. Při zírání do koule nepotřebujete rozum a analýzu, ale intuici a také trochu těch jasnozřivých schopností. Píše se, že křišťálová koule vám může pomoci v těžkých životních situacích a složitých rozhodnutích, dokáže varovat před nebezpečím, osvětlí vám například minulé životy a jejich význam pro váš současný život, pomůže najít cestu k uzdravení či dokáže hledat ztracené předměty i osoby. Proti přírodě a vlastnímu egu však nic nezmůžete.

Ve chvíli, kdy se moje smysly koncentrovaly na prostor v křišťálové kouli, měla mně intuice „otevřít oči" a najít očekávané informace, žádné odpovědi, které jsem hledal nepřicházely. Obrazy, pocity, slova, ...nic. Až po skrytém pohledu na Janu.

Ježíš marjá, nemohl jsem jinak, já ji v té kouli uviděl. Nahou, čistou, krásnou, úplně nahou, jak ladně kráčí ke mně. Byla to ona. Možná to byl odraz její tváře v kouli, ale já si ji podvědomě domyslel. Jinak to není možné. Několikrát jsem odvrátil zrak od koule a kradmo pohlédl na ni.

„Poslouchej, já už to vidím, kam směřuješ,“ ozvala se šeptem, „tebe ovládlo něco jiného než pracovní úspěch. Ty čumíš do tý koule, ale vidíš tam něco jiného, přiznej se!“

Polkl jsem na sucho. Jak to mohla zpozorovat, snažil jsem se vypadat neúčastně, bez zájmu, ale právě to mě možná právě prozradilo.

„Jano, nezlob se, ale já jsem najednou viděl tebe, jak mi jdeš naproti.“

Že jsem ji viděl nahou jsem zamlčel, to by byl konec věštění. Lhal jsem, že mi šla naproti a nesla nějakou účetní knihu. A taky že se smála, takže to by mohl být návod na vysvětlení co nás čeká.

„Ty lháři, já jsem se všimla, jak si najednou přestal mrkat a čuměl si vyjeveně, jako kdybys mě viděl nahou. Přiznej se darebo!“

Jak to uhodla, to nevím. Samozřejmě jsem trval na tom, že nesla účetní knihu a měla zelený kostým, jako by na barvě záleželo.  Snažil jsem se moji vidinu zahalit do kouře, který se v kouli objevil v tenkých proužcích.

„Řekni mi prosím tě, co jsi viděla ty? Nebylo to snad něco spojené s účetnictvím?“

„Ne, s účetnictvím jsem nic neviděla, ale něco se mi tam pozvolna naplňovalo kouřem nebo vířením mraků bílé barvy, které se rychle rozplynuly a začal se objevovat obrázek. Díval si se na mě, tak zvláštně, smyslně, drze, chtivě. Musela jsem se odvrátit a napomenout tě!“

„Tak vidíš, funguje to, máme intuici. Teď jde o to najít správný výsledek. Možná sedíme příliš blízko koule.“

„Nebo příliš u sebe.“

„To je možné Jano, do toho ta hudba, tyčinky. Na co má člověk myslet nejvíc.“

„Neříkej, že na účetnictví. Já už vím, na co si myslel, nebo co jsi viděl. Pro dnešek toho raději necháme. Nemá se koukat do koule dýl jak deset minut.“

„Tak budeme zítra pokračovat, když už ta intuice nám tak jasně funguje?“

„Zítra nemůžu, přijde maminka, pomáhá mně s prádlem. Možná by to šlo v sobotu. Hlavně si o tom něco přečti. Vzdávat to nebudeme, ale jednou to třeba přijde.“

Další dvě věštění dopadla stejně. Po čtvrt hodině Jana na mně poznala, že jsem vzrušený milostnou představou a byl konec. Sám jsem se na sebe zlobil, ale nemohl jsem si pomoci. Z mých vidin šedých obláčků se mně vždy barevně objevila Jana, buď celá, nebo jen částečná, ale báječná.

Po měsíční pauze se Jana sama ozvala, jestli chci a mám ještě přání, mohli bychom věštění znovu zkusit. Vynutila na mně slib, že nebudu myslet na žádné nesmysly. Vím, že tím myslela hlavně smysly. Samozřejmě jsem souhlasil. Střídmě jsme povečeřeli chutným bezmasým jáhlovým rizotem, sypaným Blaťáckým zlatem místo parmazánu.

Vše připraveno, hudba, svíčky byly dvě, tyčinky, na stolku s černým ubrusem uprostřed moje křišťálová koule. Pohodlně jsme se usadili s malým odstupem. Asi jako prevenci proti nesmyslům. Začali jsme soustředěně hledět do koule. Po několika minutách, kdy mě hudba málem uspávala, jsem v obláčku uviděl balíček, barevný zabalený dárek. Takový skromný, ale pocítil jsem radost.

„Jano, vidím balíček, jako pozornost, nebo překvapení.“

„Mně se z toho narůžovělého obláčku objevily schody, jasně malinké schody, stoupaly. To by mohlo být dobré znamení.“

„Myslím, že budeš povýšená. Já to tak vidím.“

„Ten tvůj balíček také něco znamená, budeš spravedlivě odměněn.“

Až na barevné obláčky jsme již žádné symboly neviděli a věštění jsme ukončili. Jana mě tentokrát pochválila, že jsem se choval jako gentleman.

Věštba se před Vánočními svátky splnila. Jana se stala vedoucí účtárny a já dostal přidáno na platu skoro tisíc korun. Vytrvalost Jany zvítězila. A pak se prý říká, že ženská nemá koule. Kam se na ni hrabu. Z mojí křišťálové koule se stala naše a stála na čestném místě u Jany v knihovně, zakrytá černým sametem.