Osemenění

 

Zaujatý zahrádkář prožívá každoročně období očekávání příchodu jara s napětím a jakýmsi vzrušením. Divy, proměny a zázraky, jak z prapodivných tvarů semínek vyrostou očekávané výpěstky jsou pro ně důkazem čarovné síly přírody. Někdy je však všechno jinak.

Inženýr Kalina CSc. byl v naší kanceláři tím očekávaným nadšením pověstný a uznávaný odborník. I když byla zem  ještě studená, místy sněhem pokrytá, on již na  přípravách osemenění, jak tuto agrotechnickou fázi nazýval, pilně pracoval. Mezi výkresy technologických postupů odlévání součástek se množily osevní plány, rozvrhy záhonů, harmonogramy zálivky a ošetření od plísní.

Značnou část plochy jeho pracovního stolu zaujímaly hromádky pytlíčků semínek pestrých barev a velikostí. Vytrvale nás poučoval o rozdílech raných odrůd od běžných a o výhodách mořených semen proti plísním. Někdy nás to i pobavilo, když se snažil návod ze sáčku přeložit z maďarštiny.

Inženýr Kalina byl čtverák, který si nedal pokoje a jak mohl, vždy nám něco provedl. Prsty rukavic naplněné rozmělněným papírem, zašitý rukáv saka, cihla v aktovce byly jeho nejmilejší zábavou. Byli jsme bezmocní. Hromádky pytlíčků semínek na jeho stole nám posloužili k pomstě.

Využili jsme chvíle, kdy inženýr Kalina odešel na oběd a hlídali. Olda, odborník na slepování papírových modelů, se chopil pomsty. Odborně otevřel nad párou jeden sáček, semínka zvláštních tvarů vysypal a do sáčku vložil čtyři vajgly, tedy zbytky cigaret a sáček opět odborně zalepil.

Po návratu inženýra jsme se tvářili naprosto nevšímavě a lhostejně, ale dávali dobře pozor, jestli se něčeho všimne. Nic. Spokojeně se přehraboval ve svých hromádkách a třídil sáčky podle nějakých svých potřeb. Sáčku s vajgly nevěnoval žádnou výjimečnou pozornost.

Byli jsme v dalších dnech stále napjati, jestli se inženýr k nálezu vajglů přizná a začne řádit. Blížil se březen, duben a stále nic. Jak čas šel, tak jsme na náš trik zapomínali. Vždy jsme zpozorněli, když se s jeho agrotechnickými postupy a výpěstky svěřoval. Čekali jsme, že dojde i na sáček s vajgly, ale o tom ani zmínka.

V kanceláři se v průběhu času vyskytovaly různé příhody ve vzájemném boji s nápady inženýra Kaliny. Před Mikulášem vrcholila jeho akce se zasíláním balíků starých archivních ceníků, katalogů součástek, sborníků dodavatelských podniků, které jsme si chodili vyzvedávat na poštu. Jeho vynalézavost byla bezedná.

 Zmohli jsme se jen na slabý odpor záměnami propisek, atrapou mastné, nebo inkoustové skvrny na jeho výkresech, nebo zavolání, aby se dostavil do uzamčené kanceláře k vyzvednutí nějakého dokumentu.

Přešly vánoční svátky, Silvestr a Hromnice, a po  roce se blížilo opět očekávané nadšení s přípravami na novou sezonu zahrádkářských prací. V březnu to propuklo. Vřítil se do kanceláře jako býk vpuštěný do arény a za mohutného křiku a nadávek jsme vyslechli jeho stížnosti na nějakou holandskou firmu, jaký to jsou podvodníci.

Nazýval se blbcem, což bylo velmi vzácné a nadával velmi sprostě, což bylo normální. Jeho vztek jsme nechápali a jeho obviňování holandské semenářské firmy, která měla v sáčku místo drahých a velmi vzácných semen Mimosy orange jen vajgly. To jsme si uvědomili se zpožděním. Jeho řádění přehlušil mohutný řev, ano to nebyl hlasitý smích, jak by někdo označil, to byl řev. My jsme si vzpomněli na dlouho očekávanou reakci inženýra, až najde v sáčku místo semen vajgly a po roce jsme se konečně dočkali své pomsty. Jak se zvyšoval řev našeho smíchu, utichalo nadávání a vztek inženýra Kaliny CSc.

Když jsme se již trochu uklidnili, smích jen tak nezklidníš, začal se na nás dívat podezíravě a jeho oči klouzali po našich tvářích. Střídavě ještě propukaly výbuchy smíchu některých z nás co se pomočili, a inženýrovi začalo svítat. Označil nás za pacholky a nakonec prosil, kam  jsme mu ta vzácná semena zašantročili. To už z nás nikdo nevěděl a po takové době si to nepamatoval ani Olda.

Klid nastal až po chvíli, kdy k nám začali přicházet z ostatních oddělení spolupracovníci s dotazy, co se tady stalo. Chtěli se také podílet na záměně semen Mimosy orange punche za vajgly, nevěděli ovšem, že jsme na vyřešení museli čekat celý rok.