Eště jedno?

 

„Dáme eště jedno?“

„Už ne, měl bych to nad normu.“

„Jakou normu, dyk  si dostal přece vod prvního přidáno, né? Hele kolik ti to vlastně teď dělá?“

“Čtyřicet litrů.“

„Cože?“

„Čtyřicet litrů a ňáký deci.“

„Čtyřicet litrů? To si musel bejt asi ňákej óbr soudruh tajemník, že ti to dá dneska takovej důchod. Pánové, čtyřicet litrů‘ a on si stěžuje.“

„Hovno tajemník! Dělal jsem pumpšlaufa ve Staropramenu na Smíchově.“

„Prosím tě, jak můžeš brát takovej důchod, jako bejvalej pumpšlauf, utřinos, to mi neříkej.“

„Říkám ti, že mi to hodí čtyřicet litrů, ale toho nejlepšího.“

„Jakýho nejlepšího?“

„Rumu, Planteray Barbados. Kamaráde ten zraje pět let v tropech, pak rok ve Francii v sudech po koňaku. Poprvé jsem ho ochutnal asi před dvěma lety na doporučení Fandy Rosůlka a překvapilo mě, jak je jemný a jak se pije.“

„Ty vole, já myslel, že bereš takovej balík. To maj dneska jen ty bejvalí komunisti.“

„Víš co, tak dáme eště jedno! Pane vrchní!“