Mezinárodní den piva      

 

Pro školního inspektora Hanáka byla Malá Strana oblíbeným místem jeho bádání o historii. On se tu v samém středu místa narodil, dětství prožil na Kampě a Petříně, po studiích se sem vrátil, šťastně oženil a spokojeně působil na školním inspektorátu. Rád se probíral minulostí Malé Strany, která sahá až do 9. století. Oficiální název se ujal za Karla IV. Když stavěl Nové Město, přejmenoval to původní na Menší, a časem se název ustálil na Malé Straně.  Inspektor rád o historii vyprávěl a překvapoval svými znalostmi.

Při jedné své pochůzce se dostal na Velkopřevorské náměstí, místo nerušené ruchem velkoměsta. Patří mezi nejpůvabnější prostory Malé Strany. Navíc se zde zachovalo několik zajímavých historických budov. Součástí Velkopřevorského paláce je i zahrada, krytá do náměstí vysokou zdí, známou jako zeď Johna Lennona. Na stejné, severní straně náměstí je i bývalý Velkopřevorský mlýn. Populární je především jeho několikrát obnovené mlýnské kolo na spodní vodu, největší v Evropě, otáčející se již pouze k potěše turistů.

Jeho návrh na setkání v restauraci na zajímavém místě nad Čertovkou byl s nadšením přijat i při cenách, které patřily spíše zahraničním turistům. K jejich tradičnímu setkání zcela náhodou došlo na první pátek v srpnu. Ukázalo se, že to je velmi významný den, který je jen zvolna slaven i u nás.

„Pánové, ani nevíte, jaký úžasný den dnes můžeme oslavit,“ přivítal inspektor Hanák ostatní, „já vím, že je  v poslední době těch oslavovaných dnů více než dost, třeba v březnu nebo v květnu.“

„Mezinárodní den žen?“ vzpomněl si doktor  Kárný.

„Neé, ne. To byl defacto den mužů, ale třeba den ledvin, to byste neřekli.“

„To je vlastně taky den mužů,“ rozpomněl se redaktor Kolda.

„Jenže já měl na mysli Mezinárodní den piva,“ pokračoval inspektor Hanák,

„patří především nám, pivním znalcům, sládkům, spilkařům, sklepákům a všem, kteří se kolem piva točí.“

„Výborně inspektore,“ uznale prohlásil redaktor Kolda, „jen bych připomněl, že jen odborníci vědí, že pivo se nevaří, protože se vaří mladina.“

„Kdo to prosím vás zavedl,“ zeptal se trochu nechápavě drogista Bouček.

„Tenhle svátek má svůj původ v Kalifornii ve městě Santa Cruz a vymysleli si ho místní sládkové, kteří tím chtěli oslavovat své řemeslo. Svátek se rozšířil také do mnoha jiných zemí a již také k nám. Slaví se vždy první pátek v srpnu. Náhodou ho tedy můžeme dnes oslavit.“

„Řeknu vám, že je to tedy ostuda,“ rozhořčeně uvedl inženýr Doubek, „jak je možný, že na to nepřišli Češi, jako národ milovníků piva, ale Američani.“

Přitom  laskavě pohlédl na sklenici napěněné plzničky, které všem přinesl ke stolu menší, usmívající se vrchní.

„Ani se mi nechce věřit,“ citlivě se zahleděl do upraveného interiéru doktor Kárný, „že tady měl Kovomat skladiště. To snad ani není pravda.“

„Taky tady byla jednou čistírna peří,“ dodal inspektor Hanák, „a měli jste to tady vidět po povodni. Úplná ruina.“

„A dnes jsme tady my,“ rozhodně se ozval drogista Bouček, „a můžeme oslavit den piva, to je pití, který nikdo nepřekoná, ani vinobraní.“

„Jen zpomalte Boučku,“ napomínal ho inženýr Doubek, „ono to s námi zas není tak slavný. Doposud jsme vítězili ve spotřebě v litrech na hlavu, ale ve světě jsou i slavnější piva než je naše plznička.“

„Když to vezmeme historicky,“ zamyslel se inspektor Hanák, „tak pivo je nápoj starý více jak šest tisíc let, pamatuje první hliněné destičky, psané tím vytlačeným,  vysypaným čajem  z Babylonie a Mezopotámie. Tam jsou zachovány receptury na jeho výrobu. Od té doby se pivo pilo v různých podobách snad ve všech zemích světa.“

„Dejte pokoj s dějepisem, z toho jsem vždycky málem propadal,“ ozval se doktor Kárný, „pivo pili, ale slavili jiná božstva.“

„Češi jsou pivaři, velký milovníci piva, a to už od pradávna,“ rezolutně prohlásil pan Váša, „taky mu však dříve konkurovaly další oblíbené nápoje – víno a výborná medovina. Ale, že  svůj mezinárodní den slaví pivaři teprve od roku 2007, to je divný.“

„Původně měl být Mezinárodní den piva jen svátkem sládků, už řadu let se z něj ale radují všichni milovníci piva. Není to jen příležitost k setkání s přáteli a společnému posezení u piva, ale současně můžeme oslavit umění sládků, kteří pro nás pivo vaří a poděkovat i těm, kteří nám je nosí na stůl.“

„Z takové nenápadné místní akce se stala mezinárodní událost, která se vždy první pátek v srpnu slaví už v 50 zemích světa, ve více než 200 městech,“ pokračoval v seznamování s historií inspektor Hanák,

„Češi se k této tradici nikdy příliš nezapojovali. Možná proto, že v zemi s celosvětově největší spotřebou piva na hlavu, kde z hlediska statistiky každý včetně kojenců vypije i v těch slabších letech zhruba jedno pivo denně, se den piva slaví vlastně pořád.“

„Češi jsou borci,“ pokračoval Hanák, „se svými 141 vypitými litry na osobu jsou na prvním místě celoevropského žebříčku v konzumaci piva. Do čela jsme se dostali v roce 1971 se specifickou spotřebou 160 litrů, nejvyšší spotřebu 167 litrů jsme měli v roce 1992.“

„Rád bych věděl, jak se tohle měří,“ nevěřícně se ozval drogista Bouček, „že jsou do toho započítaný i nemluvňata. Mělo by to bejt snad přesnější. Nějak od určitýho věku, třeba od patnácti.“

„Prosím vás,“ namítl inženýr Doubek, „ dneska ty mladý nasávaj už od deseti let. Jak dosáhne na dírku u automatu, vypadne mu plechovka na to šup. V jednom kempu u Chrudimi jsem viděl v partě mladou holku, která ji měla jak z praku. Odváželi si jí rodiče. Statisticky se to nedá jinak srovnat, to se bere jako základ počet obyvatel a děli se tím výstav piva v tom roce.“

Rozprava se báječně rozvinula o pivu a plně to odpovídalo počtu půllitrů kolem jejich stolu. Usměvavý vrchní se nestačil divit a některé chvíle si jejich debatu se zájmem poslechl a někdy se i přidal vtipem:

„Povídá doktor panu Karfíkovi, ty představy a sny máte z pití. Měl byste si místo toho dát třeba jablko, to je zdravější. On mu odpověděl, pane doktore, to  nejde zvládnout, už jste někdy za večer snědl patnáct jablek za sebou?

Zasmáli se a byla u stolu hned jiná nálada. Drogista Bouček si hned přidal:

„Povídá manželka, Václave, kam si dal ty tři stovky, co jsem ti dala na nákup. Odpověděl, jednomu staršímu muži. Prosím tě, od kdy si takovej dobrák, co dělal ten člověk. Čepoval pivo Na Růžku.“

Nejvíce bavil ostatní inspektor Hanák. Nikdo by do toho napohled usedlého vašnosty neřekl, že je takový milovník a znalec historie piva.

„Převážně se dokládá, že za kolébku piva se považuje Mezopotámie,“ pokračoval Hanák ve svém výkladu, „to znáte ze školy, že jó. To je území mezi řekami Eufratem  Tigridem, obilnice Babyloňanů, Asyřanů, a však víte. Ale ani my na to nejsme tak chudě.“

„Myslím, že u nás se pivo vařilo a popíjelo už hodně dávno,“ připomněl fotograf Chudoba, „viděl jsem starý obrázky, snad již z doby příchodu Čecha na Říp.“

„To víte, pokračoval Hanák, „tisíce let to nebylo, ale pěknejch pár století jistě. Připomíná to nápis v jedné kronice: „Pivo, nápoj tento jest velice zdravý a velmi výživný, ducha našeho upevňuje a mysl utužuje a rozveseluje. “

„Kdo to napsal?“ zvědavě se ozva pan redaktor Kolda.

„To byl Tadeáš Hájek z Hájku, český astronom, matematik, osobní felčar císařů Maxmiliána II. a zejména Rudolfa II. Je považován za největšího českýho učence své doby, dokonce za nejdůmyslnějšího hvězdáře v české historii.“

„Jo, ale co má společnýho s pivem,“ zeptal se doktor Kárný, „asi musel být jeho velký ctitel, když to tak vtipně napsal.“

„Napsal, a pivo miloval. Své znalosti o vaření piva si ověřoval pozorováním u svých dvou strýců, kteří byli sládkové,“ pokračoval Hanák, „je to zajímavé historické, učené pojednání O pivu, v originále De cerevisia eiusque conficiendi ratione, které vyšlo v roce 1554 a Hájek v něm dospěl k jedné z prvních teorií oxidace.“

„Dejte pokoj,“ zareagoval drogista Bouček, „jak si to můžete všechno pamatovat. To musí bejt nějaká stará kniha, že jó.“

„Co já vím,“ řekl inženýr Doubek, „tak oxidace je okysličování, třeba u kvašení.“

„No to je právě ono,“ přisvědčil  Hanák, „šlo o objevy ve složení vzduchu, tedy o kyslík. Kniha je to opravdu velmi stará, z roku 1554. Původně měl být Mezinárodní den piva jen svátkem sládků, už řadu let se z něj ale radují všichni milovníci piva. Není to jen příležitost k setkání s přáteli a společnému posezení u piva, ale současně můžeme oslavit umění sládků, kteří pro nás pivo vaří a poděkovat i těm, kteří nám je nosí na stůl.“

„Pánové,“ slavnostně a vážně promluvil inženýr Doubek, „my vlastně ani nevíme, jak úžasnou součástí našeho života je pivo. Pijeme ho jako samozřejmou věc, chutná nám, hasí žízeň, posiluje, řeč při něm plyne, pobaví  a rozveselí.“

„Pivo také uspává,“ povšiml si doktor Kárný pana Váši, kterému klesla hlava poněkud níže a vypadal, jako by o něčem usilovně přemýšlel.

„Asi dnes tu svoji čtyřku přetáhnul, když je ten svátek,“ připojil se drogista Bouček, „ale nebuďte ho, třeba je zrovna ve skladu chmele a odvažuje přesnou dávku pro další várku.“

„Víte, já vám řeknu při tom svátku, jak důležitej moment je taky čepování,“ ujal se zase výkladu inspektor Hanák.

„Takový výčepní, to je mistr, specialista, úplná jednička. Dostali jsme k vánocům od rodiny voucher na  exkluzivní večeři s  výběrem českých a evropských piv, dokonale spárovaných s pětichodovým menu inspirovaným českou kuchyní v baru s výhledem na Václavské náměstí. Tam jsme si ještě zaplatili školu čepování. Co vám mám povídat, dnes by mohla dělat výčepní na úrovni i moje manželka.“

„Jak jste ji k tomu přemluvil, prosím vás,“ připomněl inženýr Doubek jeho občasné problémy s jeho účastí na schůzkách hospodářů.

„Povídá se, že ženská na výčepu, záchytka přeplněná,“ laškovně poznamenal redaktor Kolda.

Pan Váša se probral a  když uviděl před sebou prázdnou sklenici posmutněl. Jak  zahlédl přicházet vrchního, že nese ke stolu vějíř napěněných sklenic plzničky, rozjasnila se jeho tvář v blaženém úsměvu.

Vrchní, speciálně jemu sklenici podal skoro obřadně a doprovodil to opět vtipem: „Probudil se a byl překvapenej, že vidí v pátek tolik suchejch hub. Ptá se ho soused, to jsi byl po ránu v lese? Ne, ne, byl jsem večer v hospodě a došlo pivo.“

Probuzenému Vášovi a vrchnímu se všichni rozesmáli a hned na to si vydatně připili a zvolali své: „Jen dál . . .“

Vrchní také neopomenul poznamenat objednávku jídel, z nichž vyhrál pražský guláš s houskovým knedlíkem, krkovice se zelím a grilovaná panenka s houbovou omáčkou. Chudoba se musel spokojit s řízkem vepřovým a s překvapivým vánočním bramborovým salátem.

„To je hezké inspektore, že jste nám připomněl toho slavného myslitele Hájka,“ rozpomněl se inženýr Doubek, „on v té době již o pivu věděl dost na to, aby o tom vydal celou knihu. Skutečné a potvrzené zmínky o pivu u nás jsou daleko starší. Nejstarší záznamy jsou již od roku 990, kdy se začalo vařit pivo v benediktinském mužském klášteře v Břevnově.“

„To stojí za návštěvu, protože mniši tradici vaření piva obnovili,“ přidal se Chudoba, „dělal jsem tam fotky pro jednu výpravu a poseděli jsme u klášterního šenku.“

„Prý mají pivo jako křen." přihlásil se drogista Bouček. 

"To je jisté, při placení turistům vždycky vyhrkly slzy! Za mě platil průvodce.“

„Víte, že ti mniši nejsou vůbec hloupí,“ doplnil ještě Chudoba, „oni své pivo nejen poskytují návštěvám a turistům, ale také ho pijí. Oni tomu dokonce říkají postní jídlo. To je perfektní. Převor kláštera ho k jídlu doporučuje a ví proč.“

„Budou dnešní den piva také slavit v jejich pivovaru?“ zeptal se doktor Kárný.

„To nemyslím,“ vysvětlil Chudoba, „tak daleko to u nich asi ještě nedošlo.“

„Tak mě napadá,“ ozval se drogista Bouček, „jestlipak se už tenkrát falšovalo, nebo se dávali podmíráky. Dneska to jede bez problémů, málokdo se ozve.“

„Choděj sice kontroly,“ přidal se pan Váša, „ale všechno neuhlídají. Ty jejich pokuty jsou pro smích, z toho si hospodští nic nedělají. Za pár piv to mají doma.“

„Víte, pivaři jsou taková zvláštní sorta,“ přidal si drogista Bouček, „něco jako fandové na fotbale. Taky se říká, že pivaři žijí déle, víc vydrží, ale to není pravda, jen pivařům to pití připadá delší.“

„Máte možná pravdu s tou sortou,“ řekl Chudoba a pokýval hlavou, „já mám po pivu vždycky takovej hezkej pocit, kterej bych měl mít vlastně před pivem, ale to já za nic nedokážu.“

Po téhle moudrosti se zhluboka napil a škytnul. Pan Váša mu přisvědčil protože souhlasně zvedl hlavu a spokojeně se na něho usmál.

Vaše vyprávění o historii piva,“ prohlásil inženýr Doubek, „ na nás udělalo silný dojem. Víte také něco o tom festivalu v Bavorsku?“

„Vy myslíte mnichovský Oktoberfest. To je velká paráda. To je opravdu největší pivní festival na světě, Na Tereziánské  louce se každoročně sejde až šest miliónů lidí. Dokážete si to představit?“

„Tam musí bejt strašně drahý vstupný, že jó!“ optal se pan Váša.

„Kdepak,“ odpověděl Hanák, „vstup je tam zadarmo. Festival původně vznikl  jako oslava svatby prince Ludvíka Bavorského s Terezou Sasko-Hildenburskou v roce 1810. Následně byl postupně prodloužen a přesunut na září. Festival piva se koná ve velkém areálu na Tereziánské louce. Vstupné do areálu je zdarma, za to tuplák vás tam přijde na našich 370 korun. Tam byste si asi našich pět nedali.“

„Já bych chtěl připomenout také ještě jeden Oktoberfest,“ přidal se Chudoba.

„Že vy myslíte Pražskej Oktoberfest v tržnici,“ ozval se drogista Bouček.

„Jó, to je ono,“ přisvědčil Chudoba, „je to podobný a kratší, trvá jen  čtyři dny, ale chlastá se tam o sto šest, jako v Mnichově.“

„No a těch dobrot,“ rozpovídal se Chudoba, „grilovací klobásky grobe bratwurst, zhotovené ze špiček vepřového bůčku a působivou "bavorskou snídani" - weisswurst s bavorskou hořčicí a preclíkem. Tomu nikdo neodolá.“

„Nakolik tam přijde pivo v tupláku?“ zvědavě zareagoval doktor Kárný.

„Dost dlouho se to tajilo, aby to neodradilo lidi, ale bylo to míň, než v Mnichově,“ odpověděl Chudoba, „vyšlo na třináct Euro, o chlup dražší než před rokem.“

„Jestli je to podle německého doppel, tedy duplovaný, tak jsou to dva půllitry, dříve dva mázy,“ přidal se redaktor Kolda, „já bych tedy tři tupláky asi nezvládnul. Zvlášť kdyby to bylo festbier  Löwenbräu 13°.“

„Heleďte,“ ozval se pan Váša, „já jsem ze starý školy a tyhle různý festy, bierfesty, burgerfesty, banánfesty z Vietnamu a podobně, plavou kolem mě. Nedám dopustit na naší plzničku a naše posezení v malostranské hospodě. Dnes je tedy mezinárodní den piva, na to jedu, a pane vrchní dejte nám ještě jednu.“

„To s vámi souhlasím,“ přesvědčil inženýr Doubek a s další rundou si se všemi přiťukl se slovy jejich hymny, - Jen dál . . .

„Měl bych pro vás jeden nápad,“ přihlásil se inspektor Hanák, „teď se všude rozmohlo vaření piva v malých pivovarech, dokonce i doma. Co kdybychom si zkusili uvařit naše vlastní pivo.“

„To je velmi odvážný nápad pane inspektore,“ oslovil ho redaktor Kolda, „jak si to představujete, a kde bychom to vařili? Pro mě je to jak připravit cestu na Měsíc.“

„Víte, že by to bylo úplně originální,“ posoudil to inženýr Doubek. Podumejme, uvaříme to u nás na chatě v Žampachu.“

„Mohlo by se to jmenovat Domovar Žampach,“ hned se toho ujal drogista Bouček.

Nakonec  s tímto nápadem všichni souhlasili a než se rozešli, měli již rozděleny úkoly, co, jak a kdo co obstará. Zahlaholilo jejich - Jen dál a již se těšili na jejich další společnou akci.

Při jejich odchodu se vodní kolo na Čertovce pomalu otáčelo, jako na pozdrav.