Bioimpendanční váha
Malostranský hospodáři se začátkem června zatoulali na
doporučení Kárného a Hanáka do téměř
schované hospůdky v Míšenské, do Lokálu u Bílé kuželky. Libovali si, že tu
měli svěží tankovou plzničku a vynikající nabídku české kuchyně. Všechny stoly
byly obsazené, jejich rezervace byla zajištěna, i když poněkud těsná. Nedaleký
Karlův most vytvářel bohatou zásobu hostů, z nichž někteří užívali pivo i
na chodníku před domem.
Rozprava se pohotově rozproudila a jejich Jen dál,
zaznívalo velmi často. Překvapivé pohledy směřovaly nejčastěji na osvětlenou
zasklenou výčepní stolici s tanky, potrubím a chladícími šneky.
Chudobovi trochu vadilo těsné místo vedle sedícího
tlouštíka, který obveseloval svoji společnost, jenže mu nerozuměl, protože
mluvil anglicky.
„Himbajs,“ zaprotestoval Chudoba, „já se tu cítím jak
citron v lisu, jen vypustit šťávu.“
„Tak se kolego trochu šoupněte ke mně,“ radil pan
Váša, „já se uskrovním a trochu pošoupnu redaktora.“
„To je dobrý,“ smířlivě odpověděl redaktor Kolda,
„kdyby se tenhle nadváhový ingliš prďola tak neroztahoval, tak se vejdeme
pohodlně. Dyk se podívejte, von by potřeboval na ten zadek dvě židle.“
To už asi bylo trochu moc na slušné vyjadřování, a
tlouštík se svérázným způsobem ohradil. Česky, a s pražským přízvukem před
redaktorem svoji váhu obhájil.
„Podívejte vy, vyhublá sušenko. Jak na vás koukám, tak
jste směs veškerých stravovacích zlozvyků. Jaká nadváha, já když udělám pět
dřepů, tak vzepřu šest set kilo. Vy na tu váhu musíte udělat dřepů nejmíň
deset. S váma bych soutěžit nemoh, vy scvrklíku.“
Kolda zůstal
jako opařený. Vlastně všichni se zatvářili překvapeně, protože nečekali,
že tlouštík je malostranský průvodce turistů, když vypadá tak blahobytně jako
cizinec.
Situace zdánlivě vypadající jako střet
s rozdílným váhovým stupněm se vtipnou odpovědí stala smírnou a další
porce šnytu již vše uvedla do přátelského rozhovoru. Řeč se vedla hlavně o
tělesné váze a vzájemné povzbuzování s turisty u vedlejšího stolu úspěšně
překládal plnoštíhlý tlouštík.
„Redaktore, zeptal se pan Váša, „jak to děláte, že vy
při své štíhlé, řekl bych vyhublé postavě můžete vážit skoro devadesát kilo. Vy
musíte mít v sobě něco masivního.“
„To jsou kosti,“ přidal se inženýr Doubek, „má asi
pevnou a silnou kostru. Určitě to není masem, tedy svaly a vodou. Určitě nemá
osmdesát procent vody, jako normální lidi. Proto taky tak snadno holduje
plzničce.“
„Jak to tak z fleku můžete říct, že má silný kosti,“
zapochyboval drogista Bouček, „pravda je vysokej, ramenatej, ale na silný kosti
to nevypadá.“
„To by přece šlo docela přesně změřit,“ připomněl pan
Váša, „vzpomínáte, že jsme se chtěli pod vedením mého Edy všichni zvážit na té
bioimpendanční váze? Myslím, že to mělo bejt U prasklého soudku.“
To jó,“ vzpomněl si inženýr Doubek, „jenomže šéf se
toho zalekl, aby neztratil kunčofty, tak nám to přece odřekl.“
„Já bych věděl jak na to,“ prořekl se fotograf
Chudoba, „tak se zvážíme u mě v ateliéru. Tam to nikomu vadit nebude a já
vám všem udělám kabinetky v trenýrkách.“
„Vy jste Chudobo dobrej,“ usmál se inspektor Hanák, „například
já, v trenýrkách! Vždyť já se už ani
do trenýrek nemusím svlékat u mé doktorky, stačí jí, když na ni vypláznu
jazyk. Jó, dřív to bylo jinačí. Dejte pokoj.“
Pánové, necítíte tu nějaký zápach,“ starostlivě se
ptal drogista Bouček, „nějak to kolem mě podivně zavanulo.“
„Co vás vede,“ vysvětlil redaktor Kolda, „právě
spustili čerstvý vzduch od Čertovky!“
Skutečně, klimatizace provětrala vůni pivní pěny a
domácích jídel a hospodáři se začali rozhlížet, jestli jim již nenesou
objednané večeře. Po třetí rundě tankové plzničky jim přece jen vyhládlo.
Než se stačili divit, již jim hbitá servírka Blanka s vrchním nesli jejich
oblíbené pochoutky.
Nejspokojenější byl Chudoba s velkým řízkem z
vepřového karé, smaženým na másle, s chutným bramborovým salátem. Tradiční
staročeské telecí na smetaně s houskovými knedlíky si objednali drogista Bouček
a inspektor Hanák, vepřové rizoto se sýrem a okurkou dostal redaktor Kolda a
inženýr Doubek. Nejskromnější byl dietář doktor Kárný, který se spokojil s vídeňskými
párky se smetanovým křenem a hořčicí.
Po té vydatné a výborně upravené večeři zachutnala
další runda tankové plzničky a zábava se stala trochu uvolněnější. Všichni
souhlasili, že se za dva dny sejdou v Josefské v ateliéru u Chudoby a
pan Váša zařídí Edu a jeho známou Veroniku s bioimpendanční váhou. Večer
probíhal ve spokojenosti a družné zábavě. Snad to narušil jen dotaz drogisty
Boučka, jestli nebude vadit, že nebude v trenýrkách, ale ve slipech. Byl
ujištěn, že to vadit v žádném případě nebude, pokud budou mít jen jednu
kapsu.
Jako při nástupu na vojenskou přehlídku se skutečně
přesně v šest sešli v sobotu všichni i s Edou a Veronikou
v ateliéru Chudoby v Josefské. Chudoba ještě uklízel stativy,
deštníky a lampy, aby bylo kam umístit váhu. Eda byl rád, že ji mohl konečně
odložit.
Chudoba se nezapomněl zachovat jako správný hostitel a
hned po příchodu dostal každý plechovou plzničku a porci utopenců podle jeho
receptu. Důkladně si je prohlédl a odborně ochutnával Eda. V duchu si
představoval, jestli byly uloženy na správném místě, aby byly pozitivně
vyzrálé. Měly správnou chuť a Chudobu pochválil.
Všichni obdivovali vybavení ateliéru, zejména
mohutného medvěda hnědého, lišku Bystroušku a několik autíček.
„To jsou reklamní předměty?“ dotázal se drogista
Bouček, „snad je nepoužíváte při svatbách nebo narozeninách.“
„Kdepak, mám toho vzadu ještě kopec. Uklidňuju
s tím děti. Někdy i seniory.“
„Kde bych měl tu váhu nejlíp postavit pane Chudobo,“
potřeboval se rozhodnout Eda s Veronikou, „je tu trochu šero, budeme muset
trochu přisvítit.“
„Jistě, dáme tam zprava horní dvoustovku s reflektorovým
deštníkem, to bude stačit.“
Mezitím Eda váhu připojil a vyrovnal vodováhou a
Veronika si připravila aplikační program na notebooku. Mohlo začít vážení, ale
čekalo se až se dopije plznička a snědí utopenci. Všichni byli jaksi nesví,
snažili se očekávání zpestřit nějakým vtipem. Určitě ujistili doktora Kárného,
že i při vyšším BMI nebude platit vyšší daně a poplatky.
„Navrhuji, aby každý při fotografování
v trenýrkách držel v jedné ruce klubovou vlajku a v druhé na
dlani maskota z Barrandova, malého trilobita,“ vylepšil vzhled postavy na
kabinetce inženýr Doubek.
„To je krásný inženýre, „pochválil ho inspektor Hanák,
„vždyť to bude jednou historická památka. Já byl naposledy v trenýrkách
fotografovanej při spartakiádě. A mít snímek s naší vlajkou a trilobitem,
na to budu hrdej.“
Ještě Eda vysvětlil, jak budou postupovat, že se musí
zout a svléknout do spodních kalhot, sundat hodinky. Ukázal jak na váhu
stoupnout, kde se držet a jak dýchat po celé tři minuty. Rozptýlil také obavy,
že průchod elektrického proudu tělem nezanechá na nich žádné stopy, tedy ani
k lepšímu ani k horšímu. Ujistil také drogistu Boučka, že měření nemá
žádný vliv na potenci, že se naprosto nemusí obávat strávit víkend tak jak je
zvyklý. Propojovat váhu s mobily nebudou, protože každý dostane svůj
výsledek od Veroniky vyjetý z tiskárny.
Po dopití plzničky a snědení utopenců se začali
hospodáři svlékat, zouvat a řadit k měření. Dobrovolně šel na váhu jako
první doktor Kárný. V sokolském tričku a trenýrkách s převislým
bříškem vypadal jako Urbanův Pivrnec. Vysloužil si také několik poznámek a
narážek.
„No, podívejte se, mám sice nadváhu, ale když si vezmu
ten skautskej kroj, jak jsme tehdy lovili, plnili bobříka hladu, tak mě
pokladní na Smíchovském nádraží pochválila,
jak mě to sluší.“
Heleďte, ty výsledky ať Veronika rozdá až na konec,“
připomněl inženýr Doubek, „ať se můžeme zachechtat všichni najednou.“
Doktor tvářící se sice statečně, ale s pocitem,
že vstupuje na elektrické křeslo, odvážně vstoupil na váhu, uchopil do rukou
rukojeti a ztuhnul. Veronika ho upozornila aby se nevrtěl a zeptala se ho,
jestli se byl před měřením vymočit, aby mohla přesně nastavit měření, a jestli
nemá budíka.
„Proč se ptá na budíka,“ zeptal se Bouček, „ já mám
jen náramkové hodinky a ty jsem sundal, jak říkal Eda. Čas přece bude měřit
Veronika.“
„To se týká srdečních implantátů,“ vysvětlil pan Váša,
„pokud vím, tak nikdo z nás kardiostimulátor nemá.“
Doktor vydržel. Eda mu poděkoval, že se choval opravdu
správně a že se může obléknout. Doktor sestoupil z váhy obřadně, jako by
celý ožil. Dokonce si zavtipkoval.
„Neříkejte mi, že ten střídavej proud nemá žádný
účinky. Cítím to brnění od shora až dolů ještě teď. A to mě takhle nezabrnělo
již několik let.“
Mezi ostatními tím vzbudil příjemné očekávání a Eda
musel opět vysvětlovat, že pro normální lidi je tento pocit naprosto
nepostřehnutelný a doktor je asi pocitově více vybaven.
Pak šlo měření již bez problémů. Jen v případě
redaktora Koldy se muselo opakovat, protože Veronika zapomněla váhu zapnout. Po
třech minutách se samozřejmě žádný výsledek na počítači neobjevil. Připomínku
měl jen inspektor Hanák, jestli to není tím, že Kolda je imunní na včelí jed.
Na celou odstrojenou skupinu byl zajímavý pohled:
Vzájemně se prohlíželi a divili se, jak odlišně vypadají v trenýrkách,
bosí a snažící se dýchat tak, aby mohli své břišní svaly udržet co nejvíce
zatažené. Aby se podařilo udržet při měření dobrou náladu a povzbuzovat ochotu
se nechat nelibě hodnotit, rozdával Chudoba všem další plechovky plzničky.
Lavinu smíchu vyvolal tím, že jak nesl tác s plechovkami, zachytil se
bokem o stativ a trenýrky mu spadly. To bylo opravdu v ateliéru tak
veselo, jak tam nikdy před tím nebylo.
Veronika vytiskla všechny měřené údaje a Eda zprávy
rozdal mezi hospodáře. Chvíli, ale jen chvíli bylo ticho. Ani mouchy
nezabzučely. Ještě větší halas než byl při spadlých trenýrkách Chudoby nastal
po přečtení několika údajů o aktuální skladbě jejich tělesných schránek a odhadu
potenciálních životních rizik.
Největší legraci měli z údaje o biologickém věku,
kterým Veronika naměřila od sto deseti až po sto dvacet let. Sto dvacítku měl
drogista Bouček, který slzel a plácal se do stehen při pravidelných poskocích.
Přitom vykřikoval: „Kam se hrabou mudrcové z východu, všechny jsem
přeskočil!“
„To vám tedy řeknu pane Boučku, že žijete v pěkně
starým těle,“ zhodnotil jeho nadšení inženýr Doubek, „přitom na to ani
nevypadáte.“
Je pravdou, že všichni, až na redaktora Koldu,
měli také významný, i když ne docela přesný index BMI v rozmezí 30 až 35,
to je 97 až 115 kilogramů, o čemž hlavně svědčila jejich zaoblená břicha, u
některých i zadky. Všichni měli uveden sedavý styl, malá nebo žádná cvičení.
Kampak cvičení, leda pozdvihování pravou rukou s půllitrem k puse.
„Pánové, je to tragédie,“ zhodnotil to pan Váša,
„jedná se o obezitu, to je jasné, zdraví ohrožující hodnoty, zvýšené množství
tuku. Ještě štěstí, že máme dostatečnou
beztukovou hmotu, zubní protézy nepočítaje. Já to říkal že Kolda je
kostnatej, jeho minerály jsou nad pět kilo, to je paráda.“
„Snad si pánové nemyslíte, že bychom kvůli tomuhle
vědeckýmu vynálezu, kterýmu se dá těžko věřit, měli začít cvičit, zhodnotil
výsledky inspektor Hanák, „možná bychom snížili biologický věk, ale na druhé
straně bychom mohli zase onemocnět moderními chorobami. Vždyť si vzpomeňte na
sportovce. Jak končí. Špatně. Jsou samý výživy a tréninky a potom můžou leda
tak vrhat stín.“
„Jistě se můžete pánové ujišťovat, že vaše výsledky
jsou jen pochybné stavy vašeho zdraví,“ bránil Eda sebe a Veroniku, „ale já
bych vám doporučil nechat vyhodnotit ty zprávy výživovým poradcem. Viděli byste
hned v jakém stavu ohrožení jste.“
„Já jsem se všimla, že všichni máte při té nadváze
nízké procento tělesné vody, což je při vašem pití plzničky podezřelé,“ přidala
si Veronika.
„Pánové, je to jasné,“ prohlásil inženýr Doubek,
„jestli mám při těch svých sto pěti kilo plus osmdesát deka jen 48 procent
tělesné vody, musím přidat k těm třem, nejméně další dvě sklenice. To bych
se podíval, abych trpěl nízkou tělesnou vodou. Chudobo, prosím si další dvě
plechovky!“
„Jestli ta nízká tělesná voda, není od přílišného
močení,“ zapochyboval doktor Kárný, „když vidím Boučka ve slipech, jak
několikrát za tu dobu rychle odbíhal, tak samozřejmě mu ta voda klesá.“
„Přece je známo, že pivo je močopudné,“ doplnil
vysvětlení rizika nízké tělesné vody redaktor Kolda, „při pití alkoholu musíme
chodit mnohem častěji na záchod bez ohledu na to, kolik toho skutečně vypijeme.
Jsou to hormonální reakce v ledvinách.“
To je fakt,“ přidal se školní inspektor Hanák, „to víme
všichni. Na začátku večera dokážeme vypít několik půllitrů piva, při tom na
záchod ani nemyslíme, ovšem pak to přijde. Jednou si odskočíme a od té doby běháme
každou čtvrthodinu. Prostě kdo chce pít, musí s častějším močením
počítat.“
„Ještě se všichni neoblékejte,“ zvolal Chudoba, „budou
se fotit kabinetky.“
Začal připravovat scénu s velkým deštníkem a
stolkem, na které postavil několik plechovek plzničky. Nutit nikoho
k úsměvu Chudoba nemusel, protože stačilo, že se všichni chechtali, když
se na sebe dívali, jak se staví do pózy gladiátorů připravených na souboj na
život a na smrt. Každý z nich držel modrou klubovou vlajku s jedenácti
půllitry v kruhu jinak, ale s úctou k jejich začátku, kdy jich
bylo před covidem jedenáct. Zbylo jich jako sedm statečných. Po vyfotografování
a oblečení se rozhodli, že tu bioimpendanční anabázi půjdou zapít pravou
točenou tankovou plzničkou do Lokálu U Bílé kuželky, kde se jim tak líbilo.
Eda si odnesl přenosnou váhu a s Veronikou se
s nimi rozloučili. Oni pivu neholdovali a tím pádem měli úroveň tělesné
vody jak se patří, šedesát procent.
Žádné komentáře:
Okomentovat