Holy Bible 

 Jak snadno lze získat šedesát korun za patnáct minut? Velmi lehce, jen vědět jak na to, mít v sobě dost drzosti a protivnou manželku satorii, jízlivou, kousavou babiznu, která je na rozdíl od domácí rostliny z jižních krajin schopná všeho. Nejlépe bydlet v rušné ulici a plně využít období s počasím, kdy je každý rád v teple. 

Když člověku jde z tlustého do tenkého, chápe se každé příležitosti a ztrácí rozvahu, soudnost i porovnání. Já jsem měl před sebou osudová rozhodnutí. Jednak mě šéf naznačil, že je se mnou počítáno do týmu na práci v zahraničí v případě, že budu ovládat cizí jazyk, což pro mě znamenalo používat angličtinu. Z angličtiny jsem měl na konci čtvrtého semestru skládat zkoušku a termín se blížil rychlostí expresu TGV. 

Měl jsem za sebou základní znalosti na úrovni mírně začínajících na VŠE. Potřeboval jsem se rozmluvit. S někým si ověřit, že moje vědomosti nekončí větou „I am your pupil“. Nenašel jsem žádného kamaráda, ani přítelkyni, kteří by se mnou mohli konverzovat, opravovat výslovnost a napovídat neznámá slova. Nezabíraly ani přísliby ochoty oplácet jakoukoliv protislužbou. Zbyla jediná naděje, inzeráty. 

Usilovná snaha získat pomoc formou rychlokvašené výuky angličtiny měla v době vymezených dovolených v NDR a u Balatonu obrovský význam. Dostat se k devizové odměně za práci do oblasti za železnou oponu byla veliká výhra. Nabízela se vidina nákupů v Tuzexu. Nehledě na to, že jsem si tím mohl pomoci i ke úspěšnému složení zkoušky na VŠE. 

Koupil jsem v PNS veškeré deníky a týdeníky a s barevnou tužkou jsem zasedl ke studiu nabídek. Našel jsem jich desítky, možná stovky. Začalo třídění podle důvěryhodnosti, dostupnosti, dohodnutého času, přístupnosti a dalších hledisek. Několik večerů jsem měl opravdu o práci postaráno, až přišlo na řadu hledisko místa. Objevil se inzerát, přesně šitý na míru. Adresa zněla do Revoluční ulice, přímo proti domu, kde jsem pracoval. Co lepšího si mohu přát. Tuto příležitost mi snad seslalo samo nebe, pokud má takovou schopnost mimo latinu v nabídce zahrnutou. Inzerát obsahoval hlavně důležitou skutečnost. Sdělení, že připraví na zkoušku z angličtiny a němčiny. Ve značce měl heslo „Rychle“. To je přece to, co jsem potřeboval, rychle. Vím, že to byla naivní představa, ale o jakýchsi rychlých postupech výuky jsem se doslechl, a tak jsem se rozhodl. Podařilo se mi sjednat první návštěvu, byl jsem spokojený předčasně. 

Již samotný vstup do starého domu normálního člověka odrazoval. Špinavá chodba plná různých odpadků, zašlé schody s oprýskaným a rezavým zábradlím. Zatuchlý vzduch kolem popelnic, pocákaných jakousi zažloutlou barvou. Schránky na dopisy s vylámanými dvířky, bez označení, některé pomalované kosočtverci, které jsme nazývali znak matky Země. Připadal jsem si jako v bioplynové stanici, kde se zpracovává materiálů nebo odpady organického původu. 

V prvním patře dvoje starobylé odřené dveře, mezi nimi žluté oprýskané plynové potrubí. Na dveřích se jmenovkou Profesor Hronek, visel svazek neurčitých větviček, již bez jehličí. Odvážil jsem se zaklepat. Bylo slyšet nějaké šmátrání a otáčení klíčem. Dveře se mírně pootevřely a objevila se tvář s rozcuchanými vlasy, z kterých trčely zvláštní sponky. 

„Co chcete,“ vystřelilo skřehotavým tónem z bezzubých úst, „nic nekupujeme!“ 

Když jsem se vzpamatoval z leknutí, v obavě, že se dveře zavřou, rychle jsem se omluvil a podivné babizně jsem řekl, že jdu na ten inzerát na angličtinu. 

„Norberté!“ zaječela s ozvěnou, která prolétla domem, „máš tady kunčofta, dělej!“ 

Z předsíně vyvanula zvláštní aromatická směs zelné polévky a olomouckých syrečků. Hned za tím smradem se objevil podsaditý muž v montérkách, místy dotčených olejem, nebo asfaltem. 

„Vy chcete ty lekce?“ otázal se jaksi nepřípadně, protože musel vědět, že na jeho inzerát asi nějaký zájemce přijde.

 „Stojí to šedesát, na fleku tady.“ 

Když už jsem to začal, mínil jsem pokračovat. Ještě za dveřmi na chodbě jsem z peněženky vyndal šedesát korun, které stačila lapnout babizna a hned zmizela v pokoji. 

Byl jsem vpuštěn do tmavé studené místnosti, připomínající archiv starého zámku. V oknech vlály šedivé záclony před otevřeným oknem. Z ulice bylo slyšet zrovna houkání sanitky. Profesor v montérkách mi nabídl místo u kulatého stolu na rozklížené židli s brokátovým obložením značně prosezeným. Moc toho nenamluvil a sáhl do regálu s vyřezávaným obložením pro tlustou, značně opotřebovanou knihu. 

Povšiml jsem si jeho rukou. Na profesi profesora vůbec nevypadaly. Byly to ruce vrásčité, zjizvené, se špínou za nehty. Opatrně jsem si vzal nabízenou knihu v tmavomodrých deskách, aby se mi nerozpadla a s údivem jsem přečetl název. Holy Bible ve zbytcích zlatého písma. 

„Tak čtěte,“ učitelský příkaz mě vzpamatoval, „to je fuk, vodkaď začnete!“ 

Všechno se ve mně vzbouřilo. K tomu Smrad, studený pokoj, mrazivý vzduch a rámus rachotící staré tramvaje, bylo toho najednou moc. S důrazem jsem řekl, že mám před zkouškou na ekonomické škole, nikoliv na bohosloveckém semináři. 

„Co se dá dělat,“ lhostejně se zadíval ke stropu, „když nechcete, tak skončíme a sbohem!“ 

Již jsem nečekal na nic. Byl jsem rád, že jsem se z toho smradu, mrazu a rámusu dostal bez další újmy na ulici a nadechl se čerstvého smogu. 

Zkoušku na konci semestru jsem zvládl za odřenou trojku a větší znalosti angličtiny jsem nepotřeboval, protože jsem z kádrových důvodů do skupiny určené na zakázku v kapitalistické cizině vybrán nebyl. Přibližně za čtvrt roku jsme jeli s kolegou na stavbu do Terezína a na Nové poště jsme chtěli dotankovat benzin. Na křižovatce ve směru na Litoměřice byla stanice Benziny. Natankoval jsem 30 litrů Naturalu. Prohlížel jsem si pumpaře a poznal jsem svého týčra a profesora, který mě měl připravit rychle na zkoušku z angličtiny a místo toho mě připravil rychle o šedesát korun. 

Byla to neuvěřitelná náhoda. Natankoval jsem tehdy 30 litrů a dal jsem mu do ruky dvanáct korun. Řekl jsem mu, že si těch šedesát korun může přičíst z té zálohy při přípravě na zkoušku z angličtiny, která se nekonala. Vytřeštil na mě oči jak na mimozemšťana z jiné planety a s otevřenou pusou si vzal těch dvanáct korun. Ani nepoděkoval a rychle zmizel v zasklené boudě. Asi jsem ho přinutil k fair play, což jsem již z angličtiny uměl vyslovit i přeložit.