Večer špíny

 

Zašumělo víno klokotem vyzývavým,

a hudba zazpívala hlasem uzývaným,

proužky dýmu spletly nám hlavy

do věnce.

 

Připadlo mi tak divné vše pojednou,

když číšky prsty masitými pozvednou,

ano, jsou přece jen ženy k ukázce

za sklem.

 

Tři statné, smyslně plné ženy se smějí,

svými velkými, měkkými prsy chtějí

vyplnit  celou místnost, beztak již

malou.

 

Jejich rty mne líbají smyslně žárem,

boky a obtloustlá těla čpí potu varem,

a ta řeč, jak právě jinak by mluvit

již zapomněly.

 

Tu již rozplétám ten dusivý věnec dýmu,

co spletl nám hlavy do smyslného rýmu,

odcházím, odmítaje pozvání pro příště

na večer špíny.

 

 

Praha Hradčany, leden 1955