Minerálkový večerní raut    

 

Úkolu, najít malou hospůdku, a domluvit setkání na minerálkovém posezení na protest proti ženám v hospodě u piva, se tentokrát ujal fotograf Chudoba s drogistou Boučkem.

Obešli postupně Manifesto Market, moderní street food a kulturní zónu na Florenci, Cocovan boho karavan na Střeleckém ostrově, kde nabízejí skvělou kávu, wafle, limonády, restauraci Podolka s terasou v Podolí, kde se pokocháš krásným výhledem na plynoucí řeku Vltavu a Císařskou louku, kavárnu Čekárna  na Výtoni, kde mají krásný vnitroblok se zelení a moc příjemně se tam sedí.

Nakonec, aby to bylo stylové, když jde o nealkoholické posezení, vybrali veganskou restauraci U červené řepy, nedaleko Petřínského areálu. Chtěli zkusit něco pro ně něco nepřirozeného, nedoporučeného, nevyzkoušeného, proti jejich zvyklostem. Něco pro zdraví, přirozený přírodní materiál.

„To je dobře, že je to tak zastrčený, pochválil si výběr Chudoba, „alespoň nebudeme mít komplex méněcennosti, protože budeme bez piva.“

Na zahrádce, krásně vyplněné vzrostlými keři albízie, blýskavky a borovic a pestrými trvalkovými rabaty bylo opravdu příjemné prostředí, vroubené světelnými girlandami. V zadní části před pergolou sedělo několik hostů.

Samozřejmě, že se vyskytly i námitky, které rozšiřoval doktor Kárný, známý diabetik:

„Pánové, dovedete si nás představit při jemně perlivé Magnesií? Nebo Mattonce?

Strašná představa, to je jako kdyby chudí ševci pletli svetry pro nudisty, něco nepředstavitelného, něco jako dieta naruby. To je přímo smrtelný hřích!  Pomysleli jste na to, že budeme vypadat jako debilové, nebo alkoholici v léčení na vycházce z ústavu?“

S velkou odezvou se nesetkal. Naopak byl nápad přijat se zvědavostí, jak to s jejich popíjením dopadne. Obsadili stůl, vedle zahradní kašny, do čela připravili židli pro předsedu, a praporečník Chudoba postavil jejich vlajku na půl žerdi. Důkaz jejich oběti k pivním tradicím.

Všichni byli překvapení příchodem vrchního s poháry na tácu.

„Pánové, jste u nás vítáni a přijměte  náš „Welcom drink“!

Vytvořila se úžasná příjemná atmosféra. Nikdo nečekal přípitek s Crodino. Tento tradiční nealkoholický aperitiv je osvěžující a lehký. Má jemnou hořkou chuť a je ideální pro přivítání hostů. Tato chuť je výsledkem italské tradiční receptury bylinných extraktů a destilátů, pečlivě vybraných rostlinných a ovocných kousků.

S širokými úsměvy si přiťukli a sborově provolali: „Děkujeme šéfe! Jen dál!“ Někteří hosté kolem pokývali hlavou, jako by rozuměli, co to znamená.

„Po téhle ambrózii nebo nektaru chcete pít Magnesii?“ rozhlédl se doktor Kárný po ostatních, „otřásám se od svěrače až po hlasivky. Jen to vidím a mám husí kůži jak neštovice.“

„Pánové, nezlobte se na mně, ale byl jsem již na několika rautech a bylo to náročný,“ nedal pokoj školní inspektor Hanák, „takovej raut má bejt vyváženej, má nabídnout jídla z teplé i studené kuchyně. Třeba tradiční maďarský vepřový guláš, řízečky, žebírka, krkovička, kolena, pečenou vepřovou kýtu, nebo třeba pošírovaného norského lososa.“

„To jste úplně vedle,“ chtěl ho přerušit redaktor Kolda. Hanák se zastavit nedal.

„Ve studený kuchyni je nejlepší roastbeefový sandwich v chlebu, nebo mini Burgry s trhaným masem, kachním prsíčkem, tatarák s chlebovým chipsem.“

„Vždyť jsme ve veganským podniku,“ pokračoval Kolda ve snaze Hanáka zarazit.  Kdepak, Hanák jel dál.

„Heleďte, chutné saláty, pomazánky, obložená prkýnka sýrů a extra uzenin.“

Osamělé protesty inspektora Hanáka a odmítání pokračovat neuspěly. Zvědavost zvítězila. Všichni se začetli do jídelního lístku, v němž je překvapily pro ně naprosto neznámé názvy. Aby akci podpořil, slíbil redaktor Kolda reportáž do časopisu Včelař s jmenovitou publikací na webu a fotografiemi všech členů klubu.

Rozvinula se na jejich zvyklosti podivná debata.   Kolem stolu šla postupně slova naděje. Snad to pro jednou vydržíme ve zdraví. Doubek musel slíbit, že poslední minerální doušek bude napěněná plznička. Jak to zařídit, Doubek nevěděl, byl to  problém.

„Jde o to, jestli je lepší pít vodu s bublinkami, anebo bez nich,“ rozvinul debatu doktor Kárný, „hygienici a někteří felčaři se prý domnívají, že výhodnější je voda bez bublinek, protože bublinky dělají ve vodě kysličník. Když se voda bublinkami naplní moc, a my to vypijeme, překrví se nám žaludek. Pozor na to.“

„Kolik kysličníku může mít v sobě jedna jemně perlivá bublinka?“ nedočkavě se zeptal pan Váša. Na to se všichni zasmáli a překvapivému dotazu věnovali místo odpovědi jen údiv.

Naštěstí přerušil úvahu o bublince vrchní, který přišel plnit jejich přání a nabídl několik nealkoholických nápojů. Dívali se na něho jakýmsi zoufalým pohledem, protože si nikdo nebyl jistý, jestli to, co si vybere mu bude také chutnat.

U nápojů to bylo jasné. Jednoznačně zvítězila v prvním kole Magnezia jemně perlivá. U jídel to tak jasné nebylo. Vrchní trpělivě vysvětloval, co jednotlivé názvy znamenají, dokonce nabídl katalog barevných fotografií nabízených jídel. Samozřejmě všechno vychválil a ujistil pány, že už nikdy více nebudou žádat staročeskou kuchyni, sice dobrou, ale nezdravou.

Příliš dlouho nevybírali. Doubek vybízel, aby nezdržovali a nechali si poradit vrchním. Takže se to rozjelo. Jako předkrm dostali všichni pikantní salátek z fermentované zeleniny s žitným chlebem. Doubek s Boučkem si dali houbové rizoto na bílém víně s tempehem, shitake, žampiony a parmezánem. Jen se jim oči zakroutily. Kárný s Chudobou a Koldou objednali salát s rozpečeným kozím sýrem, chery rajčátky, hronovým vínem, rukolou a brusinkovým sirupem. Tvářili se přitom, že jde o pokus je otrávit.

Hanák s Vášou se dost dlouho rozmýšleli, takže jim vrchní doporučil pórkové kari s veggie kuličkami. Jen smutně pokývali hlavou na souhlas, při zmínce o veggie kuličkách jen vzdychli. Kdyby jim někdo našeptal, že jsou to dietní býčí koule, tak by tomu věřili.

Mezitím servírka přinášela každému láhev jemně perlivé Magnézie s broušenými sklenicemi a vedle vlajky na půl žerdi rozsvítila sklenici se svíčkou.

Cítili se spokojeně a příjemně. Jen někteří stále mysleli na varování před následky užívání kysličníku v bublinkách. Všem obavy ještě ke všemu zvýšil doktor Kárný, který si nenechal pro sebe zkušenosti ze svých pobytů ve Františkových lázních.

„Víte,  kysličník uhličitý totiž zvyšuje vylučování žaludečních šťáv a zrychluje průchod potravy žaludkem i trávicím ústrojím. Plyn může v žaludku vyvolat nepříjemný tlaky. Při nich se některým lidem napne žaludek a tím vznikne tlak na bránici, který někdy vyvolá svíravý pocit na hrudi, mírnou poruchu srdečního rytmu, problémy s dechem a z toho vyplývající pocit úzkosti,“ vysvětloval podrobně.  

„Doktore,“ snažil se ho přerušit Kolda, „vy nás lekáte!“

„Ale ne, jen přibližuju účinky. Projevy jsou nepříjemné jen pro lidi s nemocným srdcem. Stačí si odříhnout a zbavit se přebytečných plynů.“

„Prdnout asi nestačí, viďte doktore,“ poznamenal pan Váša.

Odpovědi se nedočkal. Všichni dostali  svá jídla, která podrobili nejdříve vizuální prohlídce a opatrnému ochutnávání. Jedli s chutí a skutečně zapíjeli čerstvou jemně perlivou Magnézií.

Chvílemi pokračoval mezi jednotlivými doušky i doktor Kárný:

„Podívejte se, kysličník uhličitý je v normálních koncentracích pro tělo neškodný. Ovšem při vyšších koncentracích může způsobit i otravu. Lehčí otravy se projevují bolestmi hlavy, bušením krve v hlavě, tlakem na prsou a závratěmi. Při těžších otravách může dojít k mdlobám, slabosti a zvýšení tělesné teploty.“

„Ježíšmarjá doktore už přestaňte,“ žadonil inspektor Hanák, „mně konečně začaly ty veggie kuličky chutnat a vy mně sugerujete tlak na prsou. Už toho nechte a jezte radši ty své kozí sejry.

Ke cti malostranských hospodářů je nutno připsat, že objednaná veganská jídla všichni snědli, při hojném zapíjení jemně perlivou Magnezií.

Vrchní byl také spokojen a nabídl pánům jako digestiv mandlový nealkoholický koktejl. Způsobil tím velké rozpaky, protože na něco takového nebyl nikdo z nich zvyklý. Když se dozvěděli, že jde o mandlový sirup s perlivou vodou, citronovou kůrou a lístky bazalky, včetně drceného ledu a plátkem okurky, souhlasili všichni.

„Něco vám pánové řeknu,“ ozval se diabetik doktor Kárný, „ne, že bych furt rebeloval, ale to co se s námi tady děje, to je něco nepřestavitelného. Vždyť my tady zahazujeme naši hrdost a čest. Dobrovolně si žaludky plníme kysličníkem uhličitým, pijeme sladký koktejly a ředíme se jemně perlivou Magnézií. Jíme zeleninu na všechny způsoby. To je zkouška odvahy, tohle vydržet.“

„Já myslím, že dnešní setkání je pro nás užitečné,“ prohlásil rozšafně inženýr Doubek, „vyzkoušeli jsme si pití nealkoholické, zdravé minerální jemně perlivé vody a nebudeme mít za zlé, že i ženy přišly na to, že není nic lepšího než zahodit morální zábrany a zajít do hospody na pivo. Tím současně naznačuji, že tu druhou láhev Magnézie již nedopiju.“

„Pánové já také končím,“ rezolutně prohlásil doktor Kárný, „jasně cítím, že mi bobtnají mozkové buňky a cítím se nafoukle. Může kysličník uhličitý člověka nadnášet? Kdo na tenhle otřesný nápad vlastně přišel? Pivo se snad pije od stvoření světa, né!“

„Pane doktore,“ ustrašeně s zeptal Chudoba, „vy tedy říkáte, že když se pije příliš mnoho vody, může dojít k otravě vodou, intoxikaci nebo k narušení mozku. Tedy, když je v mozkových buňkách příliš mnoho vody začínají bobtnat?“

„Jó, to teda jó! Když buňky v mozku otečou, způsobí tlak v mozku. Člověk pak může být zmatený, ospalý a bolet ho hlava.“

„Pánové, to je šílený, já myslel, že běhám na WC častěji po pivu, to jsem se mýlil,“ omlouval se pan Váša, „po těch bublinkách to mám jako štafetu. Doporučil bych pití minerálky pro trénink na krátký běhy. To se nezastavíte. Pardón, už musím zase běžet.“

V tom rozrušení to vzal na druhou stranu ke vchodu, místo k pergole v zadní části zahrady. Ve chvilce upaloval kolem na správnou malou stranu, jen se za ním prášilo. Ostatní mu za jeho výkon uznale zatleskali. Kupodivu se přidali i někteří hosté.

„Jestlipak víte pánové,“ přidal se po uklidnění situace fotograf Chudoba, „že když jsem šmejdil po originálních místech v okolí, objevil jsem místní minerální prameny. Na Nebozízku jsou štoly pod lanovkou, které jsou z asanace roku 1985. Voda z nich teče do Čertovky. Další jsou u Strahovského kláštera poblíž odtud. Samozřejmě ty pramínky, jako třeba Petřínka a Peklo, zkoušet  nebudeme.“

„To tedy nebudeme,“ horlivě přisvědčil rebelant doktor Kárný, „držme se raději doporučeného množství, abychom nevlítli do extrémů. V lázních nám říkali, že dospělý člověk by měl denně přijmout 30 až 45 mililitrů tekutin na kilogram své váhy.“

„Kolik mililitrů to dělá vám?“ zeptal se Chudoby provokativně drogista Bouček.

„Teď vám to po tom rozpečeným kozím sejru neřeknu,“ bránil se Chudoba, ale doma si to spočítám.“

„Já uznávám, že pití minerálek má svůj význam,“ přiznal i drogista Bouček, „pití minerálek jako součást terapie, to je dlouhá historie. Traduje se to přece už od  antiky, Řecko,  Řím. Mám v krámě taky několik druhů. Některé jsou vhodné pro každodenní pití, jiné jen nárazově nebo v lázních.“

„Taky si myslím, že je lepší pít je  v menších dávkách několikrát denně,“ přidal svůj rozum pan Váša, „je to skutečně lepší, než celý den nepít a pak se nalejt litrem vody naráz.“

Pánové si dokázali, že pro správné fungování lidského organismu jsou tekutiny nezbytné. Vědí, že mají dodržovat pitný režim, co ale když jim obyčejná voda nechutná a násilím do sebe nalijí sotva dvě sklenky denně? Než nepít vůbec, je lepší dopřát si klidně několik sklenic plzničky. Po této veganské zkušenosti zjistili, že tudy pro ně cesta nevede.