Zvonění
Probíhala hodina stavební
mechaniky s docentem Kališem, naším třídním profesorem, kterého jsme měli
rádi a velmi jsme si ho vážili. Zkušený odborník na tenkostěnné konstrukce byl
vyhoštěn z řad členů korespondentů
ČSAV pro své postoje i původ, a byl rád, že může alespoň učit na večerním
studiu stavební průmyslovky pracující, snažící se získat maturitu, kvůli vylepšení
platového zařazení.
Po obtížném výkladu
problémů rovnováhy sil v nakloněné rovině ke konci hodiny několik studentů
vyvolal na přezkoušení. U tabule byla zrovna Hurdiska s dřevěným
trojúhelníkem a křídou v ruce. Hurdiska byla přezdívka Jany pro podobu
s její postavou, pohyby hurisek, tanečnic v zahradě Nejmilosrdnějšího
a znalostmi rovnající se duté a odolné stropní tvárnici hurdisce. Snažila se
pomocí trojúhelníku a křídy nakreslit nakloněnou rovinu, přičemž si pomáhala
tanečními vyzývavými pohyby nakloněné postavy.
Jak je známo, nakloněné
roviny jsou praktické tím, že snižují velikosti sil potřebné k přemístění těles
ve svislém směru. Prostě dolů se to šoupe dobře. Hurdiska toho bohatě využívala
a její kreace s ohýbáním byly čím dál odvážnější. Docent Rameš její
kroucení pochopitelně od katedry sledoval. Současně si však všiml, že tři
čísla, Přemek, Tonda a Dóďa, sedící v první lavici, se usmívají, co říct,
dokonce ušklíbají a chechtají, v marné snaze smích potlačit.
Docenta Rameše
se zmocnil pocit, že se pošklebují jemu, jak zaujatě pozoruje geometrické křivky a pohyby Hurdisky.
Omyl. Dost nešťastný omyl. Oni se totiž smáli zážitku z předchozí hodiny ruštiny, kdy
byl profesorem taváryšem Vasilem Tonda vyvolán a jeho výkon byl odměněn pětkou.
Rozzlobený Tonda stále hudral a tu zaslouženou pětku mu nemohl odpustit. Stále
opakoval tiše: dam pěťorku, dam pěťorku, naseru ti, dam pěťorku. Byl to důvod k
jejich úsměvům, protože to byla trapná zkouška. Ono také odpovědět na otázku
jaké muzeum je na hradě Lokti v ruštině může jen rodilý Lokťan nebo Volyňský Čech turista.
Blížila se poslední
minuta vyučování, piruety Hurdisky vrcholily, naše tři čísla již vyprskly dost
hlasitě a zasmály se nahlas, když Ramešovi došla trpělivost. Vstal od katedry,
ukázal na ně prstem a nařídil jim, aby odešli na deset minut za dveře. Ochotně
rychle vstali a vypadli na chodbu, kde se mohli konečně uvolnit a smát jako
blázni. Vzápětí zazvonil školní zvonek a jim smích přešel. Konec vyučování.
Nevěděli, jestli nebudou muset za dveřmi ještě celých devět minut čekat. Docent
Rameš, již uklidněn se jich zeptal proč se smáli. Když mu řekli, že Tonda
dostal pěťorku v předchozí hodině, zasmál se s nimi a s úsměvem
je propustil.
Žádné komentáře:
Okomentovat